Ausgewählte Werke von J.-B. Piranesi

style="text-align: justify;"> Kdo nezná okolnosti Piranesiho života, těžko si dokáže představit při pohledu na jeho oslnivé rytiny, jak velkou část svého tvůrčího života věnoval polemikám se svými současníky. Možná také proto byl velmi dlouho outsiderem, než ho v minulém století pro dnešek objevil historik umění Rudolf Wittkower. Z nápisových pásek, které obepínají Piranesiho rytiny však lomoz jeho vášnivých půtek se současníky zdaleka neodezněl. Piranesiho život by mohl být charakterizován citátem z díla Sallustia Crispa, prvního římského historika, který nepovažoval svoji literární činnost za vynucenou mezihru mezi obdobími politické činnosti, Bellum Iugurthinum (Válka s Iugurthou): Novitatem meam contempunt, ego illorum ignaviam (Pohrdáte mým novátorstvím, já pohrdám vaší zbabělostí). Do Piranesiho přesných a zároveň fantaskních architektur se vtělil étos či ještě spíše erós jeho lásky k tomu, čemu říká francouzský filozof Rémy Brague latinská identita Evropy. Exaktnost architektonických detailů na Piranesiho rytinách vytváří podivuhodnou soudržnost s ohnivým vizionářstvím. V době, kdy Evropa ztrácí svoji kulturní identitu, je Piranesiho zdánlivě neutrální rytecké umění navýsost aktuální. Horatiově větě z jeho Epistulae (Listy) Graecia capta ferum victorem cepit et artes intulit agresti Latio (Podmaněné Řecko si podmanilo hrubého vítěze a přineslo umění do nevzdělaného Latia) patrně Piranesi nevěřil, protože Římané pro něj byli vším, ale jistě by se zděsil nad barbarstvím Evropy, která se vzdala znalosti staré řečtiny i latiny jako základu humanismu v tom původním slova smyslu. Piranesiho rytiny nám tedy mimo jiné sdělují, že humanistou není ten, kdo projevuje sentiment nad lidským utrpením, ale ten, kdo čte literaturu a filozofii v řeckém a latinském jazyce.

Sepsal: PhDr. Michal Janata