L'Ingenieur Francois: contenant La Geometrie pratique

Francouzský inženýr obsahující praktickou geometrii je výkladem o fortifikaci s použitím příkladů patrně nejsměrodatnějšího z pevnostních inženýrů, s fortifikačním dílem Sébastiena le Prestre de Vauban. Vauban spojil ve své opevňovací architektuře stavitelské postupy s prvky strategie. Jeho ostroúhlé bastiony se vyznačovaly velkou tvarovou komplikovaností, jíž se Vaubanovy pevnosti ježily proti atakům dobyvatelů. Tvarosloví Vaubanových pevností je poměrně ustálené, protože přebíral ustálená schémata, pouze je uměl mistrně podřídit konkrétním terénním situacím. Šlo většinou o oktogon, respektive soustavu bastionů, propojených kurtinami, většinou proražený čtyřmi branami. Bastiony byly obklopeny složitým systémem příkopů a valů. Vauban měl řadu předchůdců a následovníků, ale jeho originální vklad do fortifikačního umění spočíval v tom, že maximálně využíval modelace terénu a že do něho zapouštěl své opevňovací soustavy. Protože byl Vauban nejen architektem, ale především obratným taktikem, často měnil podobu svých opevnění, aby nepřítel nemohl využít svých předešlých zkušeností z dobývání. Nejjednodušší ze tří Vaubanových systémů se skládal z ravelinu, kleští, banketu, traverzy a lunety.

Tenaillový (hvězdicovitý) fortifikační systém kombinovaný se zesílenými bastiony se měnil v souvislosti s vývojem střelných zbraní, respektive se vzrůstem jejich palebné energie, ale udržel se zhruba do poloviny 19. století. Vynález tažených děl s velkým dostřelem učinil tento obranný systém prakticky neúčinným. Fortifikace také až do tohoto století určovaly podobu měst, respektive urbanismus měst se v mnoha případech odvíjel od jejich opevnění. Změna způsobu vedení válek proměnila opevnění v předměstí a města začala prorůstat do volné krajiny. Od ztráty sídelní kondenzace způsobené fortifikačním omezením byl jen krok k „sídelní kaši“.

Sepsal: PhDr. Michal Janata