Fyzika

Ačkoli v 19. století užívaný výraz pro fyziku silozpyt redukoval tento obor příliš na učení o silách, současný název pro tento obor je ještě více zavádějící, pokud se budeme omezovat na jeho etymologii. Heidegger říká ve své přednášce Anaximandrův výrok: „Φύσις znamená nebe a zemi, rostliny a zvířata a jistým způsobem také člověka. Tímto slovem se míní zvláštní oblast jsoucna, která jako taková je jak u Aristotela, tak v Platónově škole vymezena proti tomu, co je ήθος a λόγος. Na začátku tematických pojednání Fyziky, tzn. pojednání, která se zabývají ontologií oněch φύσει όντα, vymezil Aristotelés φύσει όντα proti τέχνη όντα.“ Dnes fysis, kterou by nebylo správné psát řecky, znamená něco úplně jiného a tím spíše je odlišná fyzika od toho, co jí myslel Aristotelés. Je nutné znát všechny podoby fysis, tedy i φύσις, k tomu, abychom pochopili to, čím je dnešní fyzika. Než na tuto otázku odpovíme, musíme vědět, že vůbec nejde o zcela rozdílný soubor poznatků ani o takzvaný stupeň znalostí, protože tím už bychom nesprávně interpretovali rozdíl mezi nimi. Jde o něco hlubšího, o pojetí světa, chápeme-li jím jsoucno, do něhož jsme zasazeni svým bytím při vědomí ontologické diference, která je nutná k uvědomění si rozdílu mezi jsoucím a bytím. Především si dnešní fyzika tohoto rozdílu nejen nevšímá, ale z povahy sebe samé ani všímat nemůže. Fyzika se dělí na obory, jako je například částicová fyzika, ale nepřihlíží k celku sebe sama jako soustavné vědecké disciplíny. Tím spíše nepřihlíží k celku všeho, tedy i oblastí, které leží mezi jejími vymezenými obory. Dnešní fyzika, bez ohledu na své oborové zařazení, je tedy vysoce specializovaná věda, která má pevně ustavenou terminologii a každé překročení pojmoslovných mezí chápe jako nekompetenci, ne-li přímo diletantismus. Fyzika sledovaného období, začínáme-li quintecentem, však znamenala něco zcela jiného. Odlišovala se na jedné straně od řeckého pojetí φύσις, na druhé straně se lišila od dnešní fyziky s jejím složitým matematickým a pojmovým aparátem. Na rozdíl od některých výkladů však nebyla spjata s mýtem, jak by se tomu zdálo být v díle Athanasia Kirchera. Byl to jen jiný typ racionality, než jak ho chápeme dnes. Není snadné pochopit tento rozdíl, ačkoli jsou rozdíly patrné na první pohled. Právě toto prima facie nám brání pochopit daleko podstatnější rozdíly, než jak se nám snadno a bez odporu podávají. Nepomůže nám ani zjevná okolnost, jak hluboce byla tehdejší fyzika spjata s křesťanstvím, protože šlo spíše o zcela rozdílné chápání skutečnosti bez ohledu na křesťanský horizont, byť byl do jisté míry určující. Pokud bychom chtěli pobuřujícím a silně zjednodušujícím způsobem charakterizovat dnešní fyziku, pak bychom mohli o ní prohlásit: výborná a účinná v detailech, o to bezradnější v celku.

Sepsal: PhDr. Michal Janata

Editor: Petr Nouza Poslední změna: 31.10. 2018 11:10