Experimental-Untersuchungen über Elektricität

Michael Faraday popsal své experimenty v knize s původním názvem Experimental Researches in Elektricity. Faraday jako vědec stál na ramenou obrů jako Luigi Galvani, Alessandro Volta, Hans Christian Ørsted a André Ampère. Právě Faradayův objev indukce elektrického proudu v pohybujícím se magnetickém poli v roce 1831 ve skutečnosti vedl k přeměně mechanické energie v elektrickou v širokém měřítku. Tento objev je jedním z prvních projevů úzkého sepětí toho, čemu říkáme základní výzkum s průmyslem. Mezi podrobně zkoumanými a experimentálně ověřovaný jevy se objevují popisy magnetických vlastností kyslíku a řady dalších chemických prvků. Farady se zde věnuje i magnetickým vlastnostem atmosféry na několika místech planety, vycházel z publikovaných meteorologických pozorování. Řadu těchto jevů experimentálně ověřil a stanovil obecné principy atmosférického magnetismu. Velkou část knihy věnuje popisu elektromagnetických siločar. Právě indukci elektrického proudu v magnetickém poli je věnována bohatě pokusy doložená část knihy, v níž se věnuje fyzikálním vlastnostem tohoto jevu a vztahu mezi elektřinou a magnetismem. Věnuje se velikosti a tvaru magnetů v závislosti na jejich účinnosti, statickým a dynamickým vlastnostem elektřiny. Nepopisuje a nehodnotí jen laboratorně modifikované přírodní jevy, ale rovněž přírodní jevy v přirozeném průběhu, na něž pouze aplikuje svoje pozorování z oblasti experimentů, například diamagnetismus plamene. V kapitole Body filozofie magnetismu se zabývá vztahem magnetismu a gravitace. Vzhledem k vědecké relevanci objevu indukce elektrického proudu v magnetickém poli je Faradayovo objemné dílo jedním z významných pramenů raných dějin objevu a využití elektrické energie.

Sepsal: PhDr. Michal Janata